Odborní garanti

Dobrý den,

byla jsem požádána o vyjádření k problematice aktuálně vyžadovaného typu vzdělání pro výkon profese instruktora plavání a cvičení s kojenci, batolaty a dětmi předškolního věku, či založení organizace věnující se této činnosti.

S ohledem na osobní zkušenost mohu s jistotou říci, že dosavadní systém pedagogického a psychologického středoškolského i vysokoškolského vzdělání není schopen dostatečně připravit na výkon této velmi specifické a náročné profese.

U pedagogického vzdělání chybí důkladná znalost psychomotorického vývoje dítěte a zdravotnický pohled na potřeby dítěte, chybí znalosti o desinfekci a hygieně na bazéně.  Zcela chybí vzdělání k období kojence a batolete (od 0-3 let) ve všech oblastech, protože tato věková kategorie standardně spadá pod zdravotnictví. A při tom tyto znalosti by měly být základem pro práci instruktora plavání a cvičení s kojenci, batolaty a dětmi předškolního věku.

U pedagogického vzdělání nenajdeme propracovanou metodiku plavání a cvičení kojenců, batolat, přičemž právě podle propracovaných metodik se v pedagogické praxi působí.

U středoškolského vzdělání vyzvedávám znalost předškolního období dítěte a především bohaté praktické zkušenosti v práci s předškoláky. U vysokoškolského vzdělání (byť předškolní pedagogiky) je zcela mizivá připravenost na praxi a téměř nulové praktické dovednosti pro práci s předškolními dětmi – a to hodnotím i z pohledu specializovaného školského poradenského pracovníka.

V případě zdravotnického vzdělání – středoškolského i vysokoškolského – jsou znalosti o psychomotorickém vývoji dítěte pouze u specializovaných odborníků (dětský neurolog, dětský rehabilitační lékař, dětský fyzioterapeut, snad dětská sestra, pediatr), které se ovšem zaměřují na práci s odchylkami, jejich diagnostikou a nápravou. Zde zase zcela chybí pedagogický pohled na práci instruktora, znalost metodik a dalších potřeb dětí, znalost zákonitosti hry atd.

V případě vysokoškolského psychologického vzdělání – absolvent by měl mít základní zdravotnické znalosti (anatomie, neurologie, fyziologie…) a znalosti o vývoji dítěte od narození (vývojová psychologie), v oblasti komunikace apod, ale opět chybí zcela metodiky, hygiena na bazéně a především praktické dovednosti v práci s malými dětmi.

Jak z výše uvedeného stručného přehledu vyplývá, standardní systém zdravotnického, pedagogického, či psychologické vzdělání není schopen kvalitně připravit odborníka pro práci instruktora plavání a cvičení kojenců, batolata dětí předškolního věku.

Tato profese je vysoce specializovaná a žádá si interdisciplinární spolupráci, zařazení nových informací, které nejsou ještě „nikde“ ve škole vyučovány (př. zásady správné manipulace), vzdělání v propracované a nejlépe standardizované metodice plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku, zásad pro práci s dětmi, první pomoc, hygienu a desinfekci na bazéně a atd..

Po zhodnocení dosavadních zkušeností se přikláním k získávání této odbornosti specializací v rekvalifikačním kurzu (s použitím vypracované standardní metodiky) a splněním povinné praxe a praktických hodin výuky.

Uchazeč o tuto rekvalifikaci (specializaci) by měl mít ukončené úplné středoškolské zdělání nejlépe v pedagogické, zdravotnické, psychologické, či sociální oblasti.

Samostatný výkon profese, či založení vlastní organizace na „ plavání“ kojenců a batolat, by mělo být podmíněno jasně danou minimální praxí výkonu profese instruktora plavání kojenců, batolata dětí předškolního věku.

Získaná odbornost (licence) by měla mít systém pravidelného doškolování – něco jako kreditní systém dalšího vzdělávání  zdravotnických, či sociálních pracovníků – s podmínkou získání určitého počtu hodin doškolování za rok pro udržení platné licence.

Dále by měl být zřízený nějaký kontrolní prvek pro kontrolu úrovně vzdělávání v rekvalifikačních kurzech a nějaká organizace, která by dohlížela na kvalitu již poskytovaných služeb v oblasti kojeneckého plavání a cvičení.

Velmi se přikláním k zpřísnění podmínek pro výkon profese instruktora plavání a cvičení s kojenci, batolaty a dětmi předškolního věku a jasně danými pravidly, které budou legislativně ukotveny.

 

Děkuji

a jsem s pozdravem

Mgr. Barbara Kiedroń

(v Třinci dne 11.3.2013)

Jmenuji se Kateřina Michálková, jsem maminkou 10 měsíčního chlapečka Michala a další dítě očekávám. Mám vystudovanou Ostravskou Univerzitu, obor Vychovatelství.

S mým maličkým navštěvujeme již od jeho 5 měsíců kurzy v BC Kenny. Na základě svých zkušenosti musím říci, že přestože mám vystudovanou výše uvedenou školu, rozhodně bych nebyla schopna vést tyto kurzy. Vysokoškolské studium mi sice dalo teoretické základy jednotlivých vědních disciplín, praxi však žádnou. Rozhodně bych si netroufla vykonávat bez dalšího vzdělání (tj. akreditovanému kurzu) profesi Instruktora cvičení a plavání s kojenci a batolaty, aby to bylo v souladu s potřebami dítěte a odpovídalo to jeho psychomotorickému vývoji.

Takový výkon profese by byl nejen nekvalitní, ale mohl by dokonce i některým dětem po zdravotní stránce uškodit, protože na dobrém začátku závisí vše a první rok života je pro dítě z hlediska psychomotorického vývoje stěžejní.

Vzhledem k tomu, že cvičení a plavání s kojenci a batolaty je velice specifická odborná činnost, nemyslím si, že by to mělo být součástí VŠ studia. Pokud se však absolventi jednotlivých vysokých škol rozhodnou této činnosti věnovat, měli by projít rekvalifikačním kurzem a následně se pravidelným dovzdělávat, protože jako všechny obory se i tento obor vyvíjí.

 

Mgr. Kateřina Michálková, věk 31 let

(v Třinci dne 11.3.2013)

Vážení přátelé plavání kojenců a batolat,

jmenuji se Veronika Kalužová. Mám vystudovanou Ostravskou Univerzitu v Ostravě, bakalářský obor Rekreologie a navazující magisterské studium Učitelství pro 2.st. ZŠ, Tělesná výchova a Výchova ke zdraví.

Náplní oboru Rekreologie, byla práce s lidmi, využití volného času, tedy Pedagogika volného času. Během těchto 3 let jsme měli možnost vyzkoušet a absolvovat celou řadu sportovních předmětů od míčových sportů, gymnastiku, atletiku, netradiční sporty a plavání I. a plavání II. - plavání bylo zaměřeno na osvojení všech plaveckých dovedností, technika kraul, prsa, znak, motýlek, záchrana tonoucího, potápění a závěrem složení ZÁPOČTU, podotýkám zápočtu ne zkoušky, bylo vedení daného prvku před skupinou a časové limity. Plavání II. plynule navazovalo na plavání I. a bylo určeno pro pokročilejší a zdatnější plavce. Jelikož jsme byli studenti pedagogické školy, tato škola nás připravila výborně na to, jak vést a učit lidi kolem sebe, specializace věkové skupiny podle vybraného oboru.

U magisterského studia (dvouletého) jsme také absolvovali předmět plavání, na úplně stejném principu jako u oboru rekreologie. Po ukončení studia, jako vystudovaní tělocvikáři, máme dané oprávnění předávat nabyté vědomosti dále do praxe, přesně ty, z kterých máme buď zkoušku, nebo zápočet.

Co se týká kojeneckého plavání tak v žádných osnovách Katedry tělesné výchovy nenajdete u předmětů plavání, že by součástí bylo kojenecké plavání. Upřímně řečeno, je to natolik speciální a zaměřené téma, které si zaslouží samostatný plnohodnotný kurz, tedy Ostravská Univerzita dobře ví, proč není kojenecké plavání zahrnuté ve výuce. Jednak je to časově náročné, tedy během jednoho semestru by se to nemělo kdy stihnout v kombinaci s dalšími osnovami předmětu a taky to vyžaduje specialisty v oboru, což jsem se během svého studia na vysoké škole nesetkala ani s jedním odborníkem přes kojenecké plavání.

Osobně jsem přesvědčená, že kojenecké plavání je natolik závažné téma, které si vyžaduje čas a 100% vyškolení budoucích trenérů miminek, musí být tedy předurčen samostatným kurzem a co ze zkušenosti už vím, které je intenzivní, probíhá minimálně 4 měsíce a 4 dny v týdnu. Což když srovnáme s výukou na VŠ, kdy předmět plavání probíhá 1x týdně je naprosto neadekvátní.

Já osobně učím plavat děti ze základních škol, na který mám danou vystudovanou aprobaci, již mi byla nabídnuta možnost učit plavat i miminka. Tuto nabídku jsem odmítla, jelikož nejsem vyškolena v tomto oboru a nemám dostatečné zkušenosti k provádění této činnosti. Plně si uvědomuji náročnost výuku, přístup k miminkům, samotnou manipulace a bezpečnost.

 

Mgr.Veronika Kalužová

(v Ostravě dne 12.3.2013)

Jmenuji se Ivana Fabíková, jsem absolventka Ostravské Univerzity v oboru – tělesná výchova a výchova ke zdraví. Dvanáct let jsem se věnovala závodnímu plavání – jak klasickému, tak ploutvovému. Mám mnoholetou praxi s vyučováním plavání dětí školního věku jako trenérka.

Chtěla bych Vám tedy přiblížit, jaká je skutečně vůbec náplň předmětů „plavání“ na vysokých školách. Absolvovala jsem za své studium tzv. plavání I. a plavání II, které byly ukončené pouhým zápočtem. Plavání I. bylo zaměřené na zvládnutí základních plaveckých způsob, jako je kraul, znak, prsa, kraul a motýlek. Podmínkou udělení kreditu bylo uplavat vzdálenost v určitém limitu a technicky správně. Předmět plavání II. byl z velké části věnován didaktice plavání, to znamená samotné organizaci výuky a metodiky plavání pro děti 1. a 2. stupně ZŠ ukončený rovněž kreditním způsobem. Z toho vyplývá, že metodika kojeneckého plavání není zahrnuta v osnovách MŠMT a je tedy zcela nelogické považovat za odborníky ty, kteří mají „pouze“ vysokoškolské vzdělání.

V dnešní době se věnuji stále plavání jen s tím rozdílem, že jsem se nedávno stala instruktorkou plavání kojenců a dětí předškolního věku. Už půlroku jsem zaměstnaná v Bbaby clubu Kenny a stále čerpám nové a nové informace prostřednictvím školení, workshopů, či náhledů mých zkušených kolegyň. Díky tomuto školení jsem byla alespoň částečně připravena na svou budoucí práci.

 A tady se sama sebe ptám, jak je v dnešní době možné, že stačí být absolventem VŠ v oboru medicíny, psychologie, pedagogiky či vychovatelství, a bez jakéhokoliv rekvalifikačního kurzu, zkušeností, či praxe se mohou lidé stát instruktory kojeneckého plavání, založit vlastní organizace, nebo si nedej bože založit akreditace u MŠMTV k vzdělávání nových instruktorů. Prošla jsem opravdu kvalitním školením, které zprostředkovala instituce Kenny s.r.o. Podmínky pro to, stát se instruktorem, byly opravdu náročné, zvláště pak samotná praxe a závěrečné zkoušky.

Zodpovědný přístup k povolání Instruktora plavání kojenců a batolat vyžaduje perfektní znalosti v oblasti psychomotorického vývoje dítěte do 1 roku, správné manipulace, cvičení a plavání s dítětem v souladu s jeho projevy a psychomotorickou vyspělostí, což prozatím není v osnovách žádné střední, vyšší odborné ani vysoké školy. Přitom první rok života dítěte je pro dítě nejdůležitějším obdobím v celém jeho životě a lidský organismus zde prochází nejbouřlivějším vývojem, především po fyzické, psychické a citové stránce. Jedná se o činnost, kterou dětem můžeme ve vývoji velmi pomoci, ale také ublížit. Vše záleží na způsobu provedení jednotlivých pozic, úchopů a činností a jejich správném či nevhodném řazení za sebou.

Jsem přesvědčena, že by neměla existovat možnost učit kojenecké plavání, či založit si svůj vlastní plavecký klub bez jakékoliv kvalifikace, ba naopak.  Kojenecké plavání musíme začít brát zcela vážně a podporovat ho ze všech možných stran, a proto začít hned u jádra – zavést tuto problematiku jako povinný předmět na SŠ zdravotnických a VŠ pedagogického, zdravotnického či sociálního zaměření, protože jak všichni dobře víme, „na dobrém začátku závisí všechno“…

 

Mgr. Ivana Fábíková

(v Praze dne 12.3.2013)

Jmenuji se Naděžda Kalužová, pracuji na Krevním centru FN Ostrava, původně jako zdravotní sestra, později staniční sestra a nyní 6 let v úseku marketingu.Praxe ve zdravotnictví 25 let. Jednoduše řečeno, hlavní mojí prací je, získávat stále více dárců krve. Před 8 lety jsem vystudovala VŠ s titulem Bc. v oboru Management a ošetřovatelství. I když jsem marketing částečně studovala tak teprve 6 - letá praxe ve funkci marketingu ze mne udělala toho správného odborníka. A učím se každým dnem znovu.Stále více je kladen důraz na vzdělání, ale přece jen praxe, to co je v nás z nás dělá teprve odborníky ve své profesi. Kdysi jsme měli jen SZŠ a zdravotnický personál - sestry, byly na vysoké úrovni. VŠ z nás nedělá ty pravé odborníky, ale dělají to zkušenosti, které jsou k nezaplacení.

Práce s malinkými dětmi- kojenci je o to složitější, protože každý človíček je individualita, péče o něj je velmi složitá a přístup k nim by měl být individuální. Jelikož máme v rodině malého kojence a vidím, že ne každému bychom ho svěřili, tak o to více cítím, jak je nebezpečné, aby si každý mohl bez předchozí praxe, zkušeností zřídit ŽL na zaměření plavání s kojenci. Praxe, praxe a ještě jednou praxe ukáže a vytřídí ty nejlepší. Plavání kojenců je v našem státě na vysoké úrovni, tak to nezničme. S plaváním kojenců jsem se setkala přes své kolegyně z práce, které měly ještě nedávno malé kojenečky. Osobní zkušenost nemám, ale těším se, že až se bude naše miminko také učit plavat, určitě si vybereme organizaci, která má dlouholeté zkušenosti a odborníky ve svých řadách.

Prosím nedávejme oprávnění každému, kdo si o něj řekne. Prověřujme více, abychom našim dětem neublížili.

 

Naděžda Kalužová

(v Ostravě dne 11.3.2013)

Jmenuji se Pavlína Šinclová, vystudovala jsem Ostravskou univerzitu, obor Vychovatelství se sportovním, volnočasovým a resocializačním zaměřením. Tento obor jsem si vybrala po několikaleté praxi v oboru „Instruktor rozumové, pohybové a sociální výchovy“. I když nás zaměstnavatel – BC Kenny – pravidelně několikrát ročně doškoloval v oblasti psychomotoriky, pedagogiky, první pomoci apod., měla jsem dojem, že vysokoškolské vzdělání pedagogického směru mi pomůže v praxi.

Během studia jsem skutečně získala lepší znalosti a snad mohu říct i dovednosti v oblasti pedagogiky – jak při práci s dětmi, tak i s dospělými. Bohužel, i když jsem měla zaměření na sport, výuka na VŠ byla zaměřena až na děti od tří let, didaktika sportu, rehabilitační cvičení, cvičení na rozvoj psychomotoriky dokonce až od školního věku. O kojencích a batolatech jsem se během studia nedozvěděla nic.

Ve své praxi jsem se v programu „Plavání kojenců od narození do šesti měsíců“ – ve kterém jsem učila rodiče jak manipulovat s miminkem, podávala jsem jim informace o PMV-  setkala se spoustou rodičů- lékařů (i pediatrů), učitelů, psychologů a 99% z nich mi potvrdilo, že i když mají informace o psychomotorice, neumí se na dítě podívat komplexně a vůbec jim nedocházelo, jak některými „činnostmi“ dítěti škodí.  Lékaři - pediatři a fyzioterapeuti měli ze své praxe zkušenosti s dětmi, které měly závažnější poruchy a proto jim například skoliotické zakřivení páteře, které nemělo aspoň 15% vyosení, „nepřipadalo“ jako problém a klidně toto zakřivení dále stimulovali nevhodným nošením, ale bohužel i činnostmi ve vodě při tzv. „plavání“.

Ze své zkušenosti  mohu říci, že pokud se někdo chce věnovat profesionálně různým výchovným, a nebo dokonce „sportovním“ programům pro děti od narození do tří let, potřebuje naprosto specifické vzdělání, které mu umožní komplexní pohled na dítě – jak z hlediska PMV, tak i dopadu různých „stimulací“, kterými na děti působíme a hlavně by měl člověk  pracující s touto věkovou skupinou, umět rozpoznat i drobné odchylky jak pohybového, tak rozumového vývoje, aby do budoucna dítěti minimálně „neublížil“.

 

Mgr. Pavlína Šinclová

(v Třinci 13.3.2013)